Bludný kruh

28. dubna 2007 v 13:00 |  Vaše příběhy
Bludný kruh
V bludném kruhu hladovění a přejídání se točím už čtyři roky. Od malička jsem měla jediný cíl: být krásná, štíhlá a slavná. Jsem velká kariéristka, ambiciózní slečna, dle mínění okolí prý hezká a přitažlivá. Nikdo z nich by neuvěřil, že trpím bulimií. Ona, ta dokonalá studentka vysoké školy? Ne, to není možné, řekli by si.
Mám spoustu velkých cílů a plním si je. Dostala jsem se na vysokou školu, vydala jsem knihu a ve svém psaní také pokračuji, mám německého přítele a vím, že budu hodně cestovat. Šťastná žena, říkáte si. Ale opak je pravdou. Nad všemi těmito cíli zvítězil jeden hlavní, který ovládá celý můj život: být štíhlá. Při výšce 164 cm vážím 50 kilo, ale neustále se hlídám, abych nenabrala, byť jen o dekagram více. Vydržím nejíst třeba dva dny, další den však nevydržím nedát si alespoň rohlík a tím to všechno začne - z jediného sousta mne pohltí záchvatová vlna přejídání, nevím, kdy mám dost. Při žvýkání posledního sousta si již uvědomuji své selhání a pocítím k sobě vražednou nenávist. Ano, vražednou.
Nesčetněkrát jsem si představovala, jak krásně by mi bylo, kdybych neexistovala. Co mě to ale proboha napadá? Musím toho ještě hodně dokázat! Cestovat, studovat, dále psát. Zejména rodiče mi neustále říkají, co všechno musím dokázat a já se děsím, že bych je mohla zklamat. Jsem mámina hodná holčička. Kdyby věděla, co dělám potají, jak neustále vybírám obsah pokladničky na své zásoby..., nevěřila by. Narozdíl od většiny bulimiček nezvracím. Zkusila jsem to jednou a mám k tomu odpor. Užívám projímadla, a to zásadně večer. Nad ránem se pak probudím, abych se pročistila, nikdo o ničem nic neví. Rodiče klidně spí a netuší, co se s jejich hodnou holčičkou děje. Problém je v tom, že v podstatě vůbec nejsem hodná. Hraji si a vypadám na andílka, ale udělala jsem již spoustu zlých věcí, za které teď pikám. Ale uvědomuji si svou nemoc a chci se vyléčit. Zkouším to každý den. A každý den selhávám.
Mému expříteli jsem se jednou, ve stavu nouze, rozhodla napovědět. Nechtěla jsem to slovo říci přímo. Pochopil. Řekl: ty máš problémy s jídlem, že? S kousnutím do rtu jsem přikývla. "Tak s tím něco dělej, proboha!" Vůbec mi nepomohl. Naopak jen srazil mé sebevědomí a já si připadám úplně nemožná. Tajně doufám, že někdo můj problém odhalí a pomůže mi zejména psychicky, protože teprve pak může následovat léčba způsobem stravování. Zároveň se však děsím, jak budou všichni zklamání, že ta slavná holka je nemocná a v podstatě není vůbec tak silná, jak vypadá. A tak dále hraji tu komedii, předstírám, jak jsem šťastná a uvnitř pláču. Jsem výborná herečka...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.