Veronika (16)

11. dubna 2007 v 20:23 |  Vaše příběhy
Už na základní škole mě chytaly amoky tlustého břicha a velkého "zadku"...
Máme v rodině podezřívání se, že jsme tlusté.. Ják babička, tak sestra,mamka ne,
protože je hubená jako lunt!Má 158cm a 45kg..Strašně jí to závidím.. Je tak
krásně hubená!Sestra je taky ale hubená.. Má moc hubený nohy a vždycky jsem
chtěla být lepší než ona!Říkala, jsem si , že když ona má 48kg,tak proč bych to
nemohla mít taky! Je mezi námi rozdíl jen 3cm a já mám o 4kg víc! No to snad ne!
Připadám si vedle ní jako baček!Tak jsem se tedy rozhodla, že to taky dotáhnu na
48kg..Momentálně je to můj cíl... Teď při 168cm a 52kg jsem strašná ...
Z jídla mám strašný víčitky a nenávidím ho!V deváté třídě na základní škole
jsem jedla za den 5piškotů .. Cítila jsem se ale skvěle.. Na svačinu jsem si
dala 5piškotů,stravenku na oběd jsem vyhodila do koše a odpoledne stejně naši
nebívaj doma, tak už jsem nic nejedla..Jen jsem cvičila.. Strašně mě cvičení
baví.. Je to fajn, ale začaly mi problémi z žalůdkem.. Z ničeho nic se mi dělalo
nevolno apod. Musela jsem školu opoueťet po 1vyuč. hodině a takhle.. Ale po čase
se to zlepšilo.. ZŠ jsem dodělala.. Jenže na střední jsem to dotáhla na 45kg.. I
přes to jserm se cítila tlustá.. Doktorka na mě ale poznala, že se něco děje..
Řekla mi že mi ordinuje diagnózu Anorexie.. Byla jsem s toho na prášky ale
neopustil mě ten hrozný strach z jídla.. Naši mě sice víc hlídali,ale co jim to
bylo platný.. Za ty roky mám hodně zkušeností a triků,jak na jídlo vyzrát..V
říjnu 2005 jsem skončila v nemocnici.. Strávila jsem tam 14dní na umělé víživě..
Strašně mě deptalo, že se po tom přibíva, tak jsem se rozhodla udělat slušnou
pacientku a něco spapkat.. Po večerech jsem ale dělala dřepy a co se dalo ..
Pustili m domů a já pořád pokračuju .. Sice jsem tam nabrala na 53kg, ale pomalu
to shazuju .. Prostě mám cíl a toho dosáhnu.. To bych nebyla já Beran, abych to
neudělala.. Vím, že anorexií trpím,ale je to jako droga! V 16ti letech mám
proštudovaných strašně moc diet,každý ráno stojím na váze,měřím se metrem a
počítám si BMI! Je to jako koníček.. Snažím se každej den cvičit.. Když sním za
den víc jak 3,4 jídla, třeba i malý! Mám velký výčitky a vyčítám si i vodu ..
srdíčka to bolí, ale nejsem na tom tak moc špatně, abych umírala..!
Myslím, že jsem tlustá !!! Nikomu se nelíbím.. A je to ! Mám kluka.. Je kráněj a
moc fajn.. Miluju ho a nechci, aby věděl , že mě kdy byla diagnostikována
anorexie!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.